Památný den sokolstva
Mezi významné dny České republiky byl dle zákona č. 49/2019 Sb. zařazen 8. říjen: Památný den sokolstva. Právě v tento den – v noci ze 7. na 8. října 1941 – gestapo zatklo, takřka naráz, všechny sokolské činovníky z ústředí, žup i větších jednot, kteří ještě byli na svobodě. Výnosem zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha z 8. října 1941 byla Česká obec sokolská rozpuštěna a její majetek úředně zabaven. Přes 90 % vedoucích sokolských pracovníků se již na svá místa po skončení války nevrátilo. Připomeňme si několik osobností z pamětní desky v komárovské sokolovně.
Rudolf Ernest
Narodil se 26. prosince 1913 v Zaječově, v roce 1919 se s rodiči přestěhoval do Komárova. Absolvoval obchodní školu v Berouně, stal se úředníkem firmy Otto Hofmann v Hořovicích a později úředníkem ministerstva sociální a zdravotní správy v Praze. Za německé okupace byl totálně nasazen jako pomocný dělník opět u firmy Otto Hofmann. Uposlechl výzvu prezidenta dr. Edvarda Beneše českému lidu a hlavně ze svého přesvědčení zahájil činnost v odboji proti německým okupantům v naší zemi, vstoupil do skupiny domácího odboje Předvoj, účastnil se činně hnutí a prací, jež mu diktovalo vedení. Ale zradou a na udání byl gestapem zatčen 22. března 1945 a převezen do vyšetřovací věznice na Kladně a odtud putoval 3. dubna 1945 do Terezína. Těžká namáhavá práce při špatném stravování způsobila totální vyčerpání, kterému 3. května 1945 podlehl. Rudolf Ernest byl aktivním členem Tělocvičné jednoty Sokol Komárov již od dětských let – jako žák, dorostenec a muž. Po příchodu z Prahy se znovu, i když nakrátko, zapojil do sokolské činnosti.
Václav Charvát
Narodil se 1. srpna 1886 v Pátku u Poděbrad. Studoval reálku a obchodní akademii v Praze, následovala několikaletá praxe v peněžních ústavech. V letech 1909-1913 se věnoval vlastnímu podniku v Komárově, kde zakoupil mlýn s pilou. S velkou láskou a nadšením vstoupil do Tělocvičné jednoty Sokol, stal se jejím přispívajícím členem a horlivým pracovníkem též na stavbě nové sokolovny v Komárově. Do legií se přihlásil v květnu 1916. V roce 1918 byl jmenován náčelníkem štábu generála Diterichsa a později velitelem eskadrony 2. jezdeckého pluku. Do vlasti se vrátil 9. července 1920, vyznamenán Štefánikovým řádem s hvězdou a válečným křížem jako kapitán. Nějakou dobu zůstal ještě u vojska ministerstva národní obrany, kde byl povýšen na majora a uplatňoval své sibiřské zkušenosti. Největší obětavost projevoval v plnění všech funkcí pro rozvoj legionářského bratrstva – a právě tyto aktivity a statečný protiněmecký postoj neušly pozornosti gestapa. Byl zatčen 6. května 1941 ve svém bytě v Praze, kde jako ředitel peněžního ústavu legionářského byl odvlečen na Pankrác, odkud po devítiměsíčním utrpení nakonec převezen do známé terezínské mučírny. Konec zvěstoval telegram: 4. 5. 1942. Koncentrační tábor Osvětim. Mrtev.
Eduard Král
Narodil se v Hrachovišti 4. března 1887 jako syn chudého lesního dělníka. Odmalička miloval přírodu. Často chodíval s otcem na práci do valdeckých lesů panství hořovického knížete z Hanau. Vždy toužil stát se lesním hajným. To se mu vyplnilo. Jeho první místo bylo na Valdeku. Nejdelší dobu, a to až do své smrti, sloužil v Sokolovicích. Když přišel jako mladý lesák do Komárova a poznal sokolskou ideu Tyršovu, nadchl se jí tak, že se stal jejím vyznavačem a členem Sokola. Sokolství přenášel i do své rodiny. Vychoval sedm sokolů: tři hochy a čtyři děvčata. Jeho poctivost, láska k národu a slib sokolstvu se projevily v okupaci. Počátkem října 1943 péčí lesního správce Jana Urbana, újezdského hajného Jiřího Maliny a sokolovického hajného Eduarda Krále bylo vyhledáno místo pro vybudování partyzánského krytu u Újezda. Jeho pozdější obyvatelé ho znali jako „tátu“. Odbojová činnost proti fašismu byla však vyzrazena. Dne 11. ledna 1944 Němci odvezli v poutech obyvatele krytu z lesa do Hořovic do budovy bývalého okresního úřadu na Palackého náměstí. Všichni, kteří pomáhali, byli pochytáni a zatčeni hned druhý den. Eduard Král byl spolu s ostatními popraven v Praze na Pankráci dne 13. ledna 1944.
Ladislav Mraček
Narodil se 22. prosince 1922 v obci Malá Víska. Po devítileté školní docházce v Komárově nastoupil roku 1938 do Komárovských železáren a.s. jako zámečník. Byl všestranným sportovcem (obzvláště vynikal v házené) a jedním ze zakladatelů házenkářského družstva dorostenců při komárovském Sokole, které později dobylo mistrovský titul Podbrdské župy. Známý Heydrichův dekret o rozpuštění Sokola (8. října 1941) učinil konec házené v Sokole. O rok později byl Ladislav Mraček totálně nasazen v Lipsku. Práci pro Němce sabotoval, byl přistižen a dán do nedalekého koncentračního tábora. Odtud zřejmě utekl, ale byl chycen. Na následky mučení zemřel 6. dubna 1943 v Mostě.
(Památník nuceně nasazených v Lipsku se nachází v místě bývalého zbrojního závodu HASAG. Totálně nasazení v době nacismus zde museli vyrábět munici a pancéřové střely. K továrně patřil také koncentrační tábor.)
